Běž na internet a napiš tam autobus...

středa 28. červenec 2010 00:03

"Běž na internet a napiš tam autobus", sdělil mi zcela vážně můj třiapůlletý syn, když jsem dočetl večerní pohádku a chystal se odejít k počítači a ještě chvíli pracovat.  Nevěděl jsem, proč tam mám napsat zrovna autobus a asi jsem se tvářil dost nechápavě, proto pokračoval:  „No napiš tam autobus a podívej se, kam můžeme zítra jet na výlet“, pokračoval zcela vážně ve vysvětlování svého záměru. „Dobrou noc, tati“, doplnil a jasně dal najevo, že debata je u konce.

Tak sedím a hledám. Mám volno, a protože koupat se teď moc nedá, vymýšlím výlet, jehož cíl by nebyl moc daleko, aby ho malý prďola vydržel bez zastávky na čůrání a aby byl pro něj jakžtakž zajímavý.  Vlastně je to dobře, že chce jezdit na výlety. Jeho požadavek mě vrátil pár let zpět, kdy jsme denně dojížděli právě autobusem na gymnázium. Viděno očima dneška, v autobuse byla vždycky legrace. Je to jako se vzpomínkami na vojnu, zapomenete na plazení v půlmetrovém sněhu a přesuny v mínus deseti stupních. Stejně tak zapomenete na ranní vstávání, přeplněný autobus a jedinou klimatizaci – otevřený minikousek okna nad vámi nebo dojíždění domů za tmy v zimě. Zůstane to příjemné.

Spousta dnešních dětí neví, co to hromadná doprava je. Je to asi dáno tím, že jejich rodičové, tedy my, jsme většinou jízdu autem neznali. Když jsme si v mé sedmé třídě pořídili kdysi první Škodu 120, byla to událost srovnatelná snad pouze s olympiádou nebo něčím podobně gigantickým. Auto se šetřilo a tak se jezdilo vlastně jen na výlety. Projeli jsme tak většinu naší republiky a navštívili spoustu památek, akcí, zámků, přírodních zajímavostí. Bez zajímavosti nebylo ani to, že někdy jsme museli stát (kdekoliv) a čekat, až naše stodvacka zchladne. Auto bylo vzácnost, přes zimu měla speciální apartmán, v největších mrazech i vyhřívaný. Většinu běžných cest jsme ale uskutečnili hromadnou dopravou. Proto, když jsem si pořídil první auto, jezdili jsme s ním „i na WC“, protože auto je přece na ježdění. Kus pravdy v tom je, auto je pořád ještě dost velká investice na to, aby stálo v garáži. A tak my, ovlivnění léty, kdy jízda autem bylo cosi posvátného, teď jezdíme autem všude, snad abychom ten deficit vyrovnali.

Stejně tak i naše děti. Ještě neuměly pořádně chodit a už měly svou vlastní autosedačku. Auto je jistě nezbytnost a velký pomocník, obzvlášť když se bydlí na vesnici. A tak ve stavu své vyspělé automobilizace zapomínáme na to, že pro děti může být dobrodružstvím výlet vlakem nebo autobusem, stejným dobrodružstvím nebo vzácností, jako pro nás byl kdysi výlet autem. Jen je třeba se zbavit toho asi stále převažujícího pocitu, že jet „sockou“ je cosi nepatřičného. Pravda, chybky to občas ještě má, ale jednou za čas se to dá vydržet, ne?

Rostislav Bála

NULIHlásím se do těch dojíždějících,13:2828.7.2010 13:28:37
P. KrejčíPěkný11:3928.7.2010 11:39:14

Počet příspěvků: 2, poslední 28.7.2010 13:28:37 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Rostislav Bála

Rostislav Bála

Budu psát o všedních věcech, protože je většinou nevnímáme a přesto mohou být neobyčejné.

Psaní je můj koníček, zajímají mě Vaše názory na moje psaní.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě poslouchám

  • Sade - Soldier of Love